FOOD FREEDOM FOREVER – RECENZE

fff

Svoboda v jídle. Pro někoho prázdná fráze, pro někoho dělání velblouda z komára, pro někoho nedosažitelný cíl. Každý, kdo se někdy setkal s tímto pojmem, si jeho význam vykládá po svém. Výklad, se kterým se setkávám nejčastěji u ostatních lidí je varianta na “žiju jenom jednou, nebudu si nic odpírat” případně “já jsem dospělá osoba a můžu si jíst, co chci.” Právě lidé s podobným smýšlením jsou však těmi, kterým svoboda v jídle naprosto chybí, podobně jako kuřákům přesvědčeným o tom, že mohou kdykoli přestat, chybí objektivita. Takoví lidé jsou velice fixováni na svůj chleba (koláč nebo mléko v kávě) a nenechají si na něj za žádných okolností sáhnout. Mně přece nikdo nebude říkat, co můžu nebo nemůžu jíst! Jakákoli zmínka o tom, že by měli v rámci krátkodobého experimentu cokoli z jídelníčku vyřadit u nich vede k divokým výlevům emocí, což samo o sobě naznačuje, jak silné pouto mezi nimi a krajícem chleba opravdu je, a tato citová vazba na kus žvance není příliš odlišná od prakticky jakékoli závislosti. Ale opovažte se to takovým jedincům říct nahlas! Jako bývalý kuřák a cukroholik v remisi vím, o čem mluvím.

Svoboda v jídle jednou provždy je také překlad titulu nové knihy Food Freedom Forever, napsané Melissou Hartwig, spoluautorkou programu Whole30, stejnojmenné knihy a mezinárodního bestselleru It Starts With Food (u nás vyšla pod názvem Jídlo na prvním místě), knihy, jejíž vydání jsem netrpělivě očekávala už od první zmínky o ní. Posledních pět let svého života jsem zastáncem a fanouškem práce Melissy a Dallase Hartwigových (v posledních dvou letech individuálních činností každého z nich) a velkým propagátorem nutričního restartu Whole30, další kniha navazující na předchozí mi proto nesměla uniknout. Ačkoli název knihy hovoří za vše, nebylo mi nejprve tak úplně jasné, jaké nové informace je Melissa ještě schopná předložit a jestli je jich opravdu tolik, aby si zasloužily vlastní knihu. Jídlo na prvním místě je už od svého vydání v roce 2012 takovou mojí svatou knihou, k níž se obracím v případě jakýchkoli pochybností a nejasností (což se v posledních letech tak často nestává, přesto však podepsaný originál zabírá to nejčestnější místo v mé knihovničce).

Whole30 má jasně daná pravidla, která jsem schopná citovat popředu i pozpátku, ve dvou jazycích, o půlnoci, pověšená hlavou dolů v průvanu. Proces zpětného zařazování má svou logiku a strukturu, kterou si každý absolvent třicetidenního restartu podle jednoduchého návodu přizpůsobí vlastním potřebám. Nicméně, aniž bych na to kdykoli dřív pomyslela, po té přijde zásadní otázka – co pak? Jez, co ti dělá dobře a vyhýbej se tomu, co ti škodí je sice moc hezká a chytrá odpověď a po důkladném zařazovacím procesu patrně každý ty konkrétní nebezpečné potraviny zná, nicméně po více než měsíci dodržování striktních a jasně daných pravidel může být pro někoho následná fáze jako vypuštění na svobodu bez instrukcí. Pravda je taková, že pouhých třicet dnů nestačí k tomu, aby se změnilo myšlení týkající se jídla, nebo aby zcela zmizela závislost na určitém druhu potravin. Třicet dnů je obecně dostatečná doba na to, vytvořit si návyk, zbavit se negativního vlivu látek jako je cukr, lepek a laktóza, ale žádný třicetidenní program, ani Whole30, vám nedokáže zaručit, že už vás nikdy nepřepadne noční nutkání sežrat všechno, co je v domě, že vás ve slabé chvilce nenapadne zahnat smutek litrem čokoládové zmrzliny, že se po pozření jednoho kousku sýrové pizzy nevrátíte zpátky ke starým návykům.

Spousta lidí toto od Whole30 očekává a bohužel ne každému přirozeně dojde, že poslední den Whole30 není koncem, ale naprosto novým začátkem. Řada osob, které znám ze svého okolí nebo ze sociálních sítí po dokončení programu velice rychle zklouznou zpět na začátek, nevezmou si z programu naprosto žádné ponaučení a když se o pár měsíců později probudí ve stejně špatném fyzickém i psychickém stavu jako před Whole30, usoudí že jim asi tahle dieta nepomohla a že na ně Whole30 nefunguje. Ale Whole30 funguje naprosto bezpečně a na sto procent, jen je třeba pochopit, že nefunguje tak, jak si asi myslíte, že funguje. Neexistuje žádná kouzelná pilulka a cesta za zdravím je dlouhodobá a celoživotní. Zdraví není destinace, do které když dorazíte, výlet končí. Zdraví je proces vyžadující plné nasazení každý den. To, jak se ke svému tělu chováme dnes, se promítne na tom, jak se naše tělo bude chovat k nám za deset, dvacet, třicet let. Jestli budeme v důchodu slabí, nemocní a unavení staříkové s berličkou, nebo aktvní, vitální a silní jako je v sedmdesáti letech moje babička, záleží pouze a jen na nás. Na tom, jak se stravujeme a jaký způsob života a myšlení provozujeme. Genetika je vážná věc, ale nelze ji používat jako výmluvu pro naše špatná rozhodnutí.

A Whole30 absolvujeme proto, abychom úspěšně odstartovali cestu tím správným směrem, ne abychom to vzali zkratkou a čekali, že nás na konci čeká odměna v podobě rychlého úbytku tělesného tuku, zcela jiného myšlenkového nastavení a neexistujících chutí na sladké. Whole30 vás nezbaví chuti na čokoládu ani nevymaže následky desítek let špatného stravování – Whole30 vám ukáže, jaký by váš další život mohl být, kdybyste se odprostili natrvalo od těchto špatných návyků a špatného myšlenkového nastavení s nimi spojeným. Sami autoři programu píší jasně, Whole30 není Whole365. Žít podle jasných pravidel, vědět v jakýkoli okamžik co přesně budu a co nebudu jíst může být pro někoho svým způsobem osvobozující, nevyžaduje to žádné další přemýšlení a není zde prostor pro chyby a selhání, ale tento scénář nejen že není realistický, není to ani žádná velká zábava. A kniha Food Freedom Forever vás naučí hlavně to, co dělat v těch zbývajících 335 dnech po Whole30.

Po děsivě dlouhém úvodu se teď konečně dostáváme k jádru celé věci – má nám Melissa Hartwig ještě v oblasti stravování co nabídnout? V čem se kniha nesoucí honosný název Svoboda v jídle na věčné časy liší od Jídla na prvním místě, o kterém jsem doteď zarytě tvrdila, že je to jediná kniha, kterou kdy budete potřebovat? Není to jen Whole30, zabalené do hezčích slovíček, Melissiných vtipných analogií a pověstné drsné lásky, přestrojené do nové obálky jako pouhý další tahák peněz z lidí? Pro zodpovězení těchto otázek je potřeba uvědomit si následující fakt: Food Freedom Forever není pokračováním Jídla na prvním místě ani Whole30.

FFF je samostatně stojící knihou, jejíž obsah není nutně vázaný na informace z předchozích knih, na jejichž tvorbě se autorka podílela. Není nikterak nutné znát pilíře, na kterých stojí filosofie stravování podle Whole30, vlastně není nutné vůbec vědět, co Whole30 je. Protože otázka podobnosti s ostatními knížkami z autorčina pera byla první, kterou jsem dostala v reakci na  to, že FFF čtu, zdá se mi víc než důležité toto zdůraznit. V knize se s pojmem Whole30 setkáme v několika kapitolách, ale v žádném případě se téma knihy okolo tohoto nutričního restartu nikterak netočí a nijak ho neupřednostňuje před ostatními takzvanými restarty. Zatímco většina z nás má tendence vidět vývoj našich stravovacích návyků lineárně (špatné návyky -> uvědomění -> restart, možná v podobě Whole30 -> reintrodukce -> nové návyky vytvořené na základě nových poznatků -> svoboda v jídle navždy, nebo dokud se neobjeví nejbližší cheesecake, pak zjistím že mi restart prakticky nepomohl a dál si pojedu to svoje), Melissa Hartwig v knize popisuje celý systém jako neustále se opakující cyklus o třech zásadních metách.

Pro naše potřeby si je česky nazvěme třeba takto – Reset, Svoboda a Úpadek. Reset se v tomto případě odehrává ve dvou fázích – eliminace a reintrodukce, lidskou češtinou vyřazení a opětovné zařazení. Pro ty, kteří vědí: tento systém známe právě z Whole30. Těm, pro které je téma velkou neznámou bude stačit ve zkratce vysvětlení, že takzvané eliminační diety, ve kterých se krátkodobě a dočasně vyřazují z jídelníčku určité potraviny nebo celé skupiny potravin, jsou patrně nejjednodušším a nejefektivnějším (a co si budeme povídat, i nejlevnějším) způsobem, jak odhalit potravinové intolerance a alergie, jak najít viníka našich zažívacích problémů a jak si vyzkoušet život bez těchto potíží, rovněž nám při postupném zpětném zařazování reakce našeho těla prozradí, jak velkou škodu jsou tyto potraviny schopné napáchat na našem zdraví. Kapitoly věnované Resetu jsou v knize věnované hlavně fyziologické stránce věci, tomu hmotnému aspektu celé věci, prostě tomu, co si dáváme na talíř, co z něj odebíráme a proč, jak se potom cítíme fyzicky a jak se zlepšuje nebo zhoršuje náš celkový zdravotní stav právě na základě rozhodnutí o tom, co s na ten talíř servírujeme.

Svoboda je potom ta fáze cyklu, ve kterém se stravujeme na základě poznatků získaných během Resetu: vyhýbáme se potravinám, které nám způsobují ty nejhorší zdravotní komplikace. Svoboda vypadá úplně jinak než Reset. Během fáze Svobody se učíme rozpoznávat jednak signály svého těla a jednak sílu svých emocí při setkání s našimi spouštěči, bývalými oblíbenci a jídly bez brzd (jídly, která jakmile začnete konzumovat, nejste schopni za žádnou cenu pustit z ruky, dokud vás k tomu někdo násilím nedonutí; pro někoho lepek, pro jiného sýr, pro mě cukr v jakékoli podobě). Jelikož po úspěšném Resetu bychom v této fázi měli dobře vědět, jak náš organismus reaguje na určité stravovací podněty, měli bychom rovněž dokázat dělat správná, zodpovědná a dospělá rozhodnutí o tom, které laskominy stojí za to do pravidelného jídelníčku vrátit, kterým se vyhnout velkým obloukem a které si možná jednou za nějaký čas dopřát bez výčitek. V tomto bodě přichází do hry podle mého názoru hlavní přínos této knihy – psychologická stránka věci.

Pokud jde o jídlo, jak jsem již psala výše, má většina z nás spojenou konzumaci určitých potravin s emocemi (zmrzlina, když je nám smutno, pizza, když se nudíme a jsme líní vařit, pivečko, když nás štve i klika u dveří). Angličtina má pro tyto typy jídel krásný výraz Comfort Foods, což by se dalo přeložit jako Uklidňovače. Bohužel, nikdo koho znám (včetně mé vlastní osoby) se neuklidňuje u hovězího steaku s pečenou brokolicí nebo míchaných vajíček na cibulce. Spojení velice silných, většinou negativních emocí s konkrétním typem potravin je problém, který se těžko přiznává a ještě hůře překonává. Jedinci, kteří jdou do Whole30 s nadějí, že je měsíc ukázněnosti zbaví veškerých chutí a preferencí, které jim doteď působily problémy s přejídáním, narůstající váhou nebo zdravotními komplikacemi, bývají při prvním setkání se svým starým známým spouštěčem většinou natolik vyděšení nebo paralyzovaní, že mnohdy podlehnou jeho svodům. A jako následek tohoto uklouznutí (ve skutečnosti jsou to naprosto vědomé volby, protože jako dospělí máme vždycky právo a výsadu říci ne, děkuji) následuje další hora negativních emocí – výčitky svědomí, naštvání na sebe sama, lítost, smutek, agrese. Tyto emoce pro nás dokážou udělat jediné – vehnat nás zpět do náruče našeho cukrového/lepkového/sýrového draka, který nás stáhne do své sluje dřív, než se nadějeme.

V tomto okamžiku je potřeba uvědomit si, že došlo k Úpadku. Protože pouze v okamžiku, kdy jsme ochotni si přiznat, že se nám všechna naše stravovací předsevzetí zvrhla v nechutné a nebezpečné obžerství, je možné provést ten nejdůležitější krok celého procesu – vrátit se zpět na začátek cyklu, k Resetu. Člověk trpící jakýmikoli problémy nikdy nemůže začít svou situaci efektivně řešit, dokud si své problémy neuvědomí, nepřizná a nepřijme jako součást procesu. Úpadek není selhání, není to chyba, není to nic, za co by se měl člověk trestat a bičovat. Úpadek není nic jiného než nevyhnutelný krok v neustále se opakujícím cyklu. Ať už jste ve fázi Svobody dokázali setrvat rok, dva nebo pouze několik měsíců (či týdnů, ani to není vyloučeno), neznamená to, že váš Reset nebyl úspěšný. Znamená to pouze to, že nebyl dostačující, dost intenzivní nebo udržitelný. Návrat na začátek cyklu neznamená krok zpět, naopak je velkým a významým krokem kupředu. Naučili jste se o sobě něco, co jste dosud patrně nevěděli (kdo by řekl že postupné přidávání množství parmezánu na moje cuketové špagety může vést až k vysávání celého čtvrtkilového sáčku na jeden zátah?) a dostali jste novou možnost napravit škody s obrovskou výhodou, kterou jste před prvním restartem neměli – víte už, jak na to.

Cílem knihy FFF není naučit vás odolávat oblíbeným pochoutkám, cílem je to, abyste si dokázali tyto příležitostné pochoutky vychutnávat bez výčitek, ale s vědomím veškerých následků. Cílem knihy je naučit vás, že nepotřebujete zvláštní příležitost k tomu, abyste si vychutnali kus dortu, ale zároveň že ne pokaždé, když se ocitnete tváří v tvář zvláštní příležitosti, musíte nutně onen kus dortu sníst. Věta, která naučila mého partnera sebekontrole, pokud jde o přejídání se sladkostí je nemusíš to všechno sníst jen proto, že to tam je. Těchto pár slov v sobě skrývá poměrně velkou sílu, ale teprve po přečtení druhé části knihy Food Freedom Forever mi začaly dávat ten pravý smysl. Život bez požitku není opravdový život, a takový čokoládový dort je podle mě velký požitek. Budu se mu navždy vyhýbat jen proto, že nezapadá do striktních dietních pravidel? Ani náhodou! Než si ho ale ve své oblíbené kavárně objednám, budu díky reintrodukci během Resetu přesně vědět, jak se po něm budu cítit. Stojí mi dva dny žaludečního diskomfortu za to, abych mohla dvě minuty opakovat “mňam, to je tak dobré?” S nastavením mysli, ke kterému se pomocí knihy budete schopni dopracovat si dokážete na tuto otázku odpovědět zodpovědně a informovaně sami.

Poslední část knihy se zabývá problémy, které nás mohou při hledání vlastního výkladu Svobody v jídle potkat v sociální oblasti našeho života. Jak se vyrovnat s nedostatkem podpory od kolegů v práci, jak odolat nátlaku rádobyvtipných kamarádů, jak setřást negativní narážky členů rodiny, ale i to, jak se nenechat celým procesem hledání Svobody pohltit, jak stále zůstat začleněn do sociálních kruhů, ve kterých jste se pohybovali dosud, jak, do jaké míry a jestli vůbec o svém nutričním restartu mluvit s okolím a jak se přestat cítit špatně kdykoli odmítnete nabídku dalšího kousku štrůdlu, to vše se dozvíte v samém závěru. Spousta z nás při změnách stravovacích návyků podléhá tlakům okolí (na svatbě si musíš dát dort; ten koláč jsem pekla kvůli tobě!, nebo není s tebou sranda, když nepiješ) a máme často potřebu se za svůj odlišný přístup omlouvat, máme problém vyslovovat bez náznaků emocí ta dvě slovíčka ne, děkuji, a často máme také nutkání zdlouhavě svému okolí své volby vysvětlovat nebo je přímo přesvědčovat a lákat na svou stranu. To poslední je velkou ztrátou času (to vím z vlastní zkušenosti…z několika zkušeností) pro vás i pro vaše blízké. Vaše zdraví a vaše stravovací návyky jsou vaše věc a pokud s nimi má vaše okolí jakýkoli problém, je to jejich věc. Nevypovídá to nic o vás, nejlepší, co můžete pro sebe i své okolí udělat, je být tichým příkladem, který je ochotný se o svá tajemství podělit teprve až bude okolí připraveno, a samo přijde za vámi (díky tomuto přístupu z mé strany se stejným způsobem jako já stravuje už tři roky i moje maminka).

Po přečtení knihy Food Freedom Forever budete mít v kapse trumfy, které jste si mohli myslet, že vám dalo pouhých třicet dnů libovolného eliminačního restartu (jako je např. Whole30), ale brzy po jeho absolvování jste zůstali stát ve slepé uličce, na jejímž konci trůnil obrovský čokoládový dort a ptali jste se sami sebe: co teď? Food Freedom Forever není kniha o stravování, je to návod pro definitivní osvobození se od emocí spojených s jídlem. Jak pravila jedna postava z mého milovaného seriálu Přátelé: “Opatrně, Moniko. Je to jen jídlo, není to láska.” Den předtím, než kniha dorazila do mé poštovní schránky, jsem se procházela se svou milovanou Luckou Grusovou a její fenkou Annie naší klasickou venčící trasou, když tu Annie začala oblizovat chodník, na který patrně nějaké dítě upustilo kousek čokolády. “Čokoláda, tu mám ráda,” řekla jsem. Lucie se na mě podívala a pravila: “Tak si dej, už máš po Whole30, ne?” A v tu chvíli jsem si uvědomila, že ano, můžu, ale jen proto, že můžu, nepůjdu a nesním ji. Až budu mít na čokoládu opravdu velkou chuť, tak půjdu a zblajznu celou tabulku, Whole neWhole. Ale ne jen proto, že už můžu. Tento náhled na věci mi vždy hrozně chyběl, většinou jsem s úderem půlnoci třicátého dne svého Whole30 začala s obžerstvím. (To přeháním pro dramatický efekt…ale tak nějak to dříve bývalo.) Měla jsem v tu chvíli pocit, že jsem objevila svou vlastní svobodu v jídle ještě než jsem se začetla do stejnojmenné knihy. Ne každý ale má svou vlastní Lucii Grusovou, aby mu pomohla dojít k podobnému osvícení, takže pro všechny ostatní je tady právě Food Freedom Forever. Za mě povinná četba. V češtině pod názvem Svoboda v jídle jednou provždy ji vydalo nejlepší nakladatelství Jan Melvil Publishing a zakoupit si ji můžete buď přímo u zdroje, nebo v každém pořádném knihkupectví.

Facebooktwittergoogle_pluspinterestFacebooktwittergoogle_pluspinterest

4 thoughts on “FOOD FREEDOM FOREVER – RECENZE

    1. Nina Post author

      Zdeni, snažím se manipulovat náš oblíbený Melvil aby se toho co nejdřív chopili :) Jakmile budu vědět něco bližšího, dám vědět ve skupině! :)

  1. Pavla

    Už se také moc těším až bude kniha v moji knihovně mít své místo :-)
    Moc krásný článek .

  2. Pingback: SWYPO: SEX S OBLEČENÝMI KALHOTAMI – EXPERIMENT ČLOVĚK

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *